Kostarika 2014

Z loňského tria Michal, Holub a já jsme pro letošní poznávání Kostariky zbyli pouze dva. Michal se po loňském návratu z USA oženil a tak jsem do Střední Ameriky vyrazil pouze s Holubem. Ceny letenek v prázdninové období jsou oproti zimním měsícům zhruba trojnásobné, proto jsme si let vybírali s velkým předstihem už na konci ledna. Nakonec nám nejlépe vyšla kombinace Madrid (nocleh) - Guatemala City (nocleh) - San Jose (Kostarika). V Madridu nás nic nepřekvapilo - pouze ranní odlet do Guatemaly se zdržel téměř o 2 hodiny (místo plánovaných 11 hodin jsme v letadle strávili hodin asi 13.) Do Guatemala City jsme přiletěli už téměř za tmy. Celkem bez problémů jsme našli i rezervovaný hostel Casa Santorini. Pověst Guatemala City, jako nebezpečného města asi nelže, protože hostel připomínal spíš menší válečnou pevnost. Tak masivní vrata jsem ještě neviděl. Majitel nám dal za to, že o něm napíšeme pochvalnou recenzi, lepší pokoj. Omlouval se, že není k dispozici kuchař. Ale stejně jsme si docela pochutnali na rybě a masu, které nám narychlo připravila jeho matka. V noci jsme toho moc nenaspali - časový posun je znát - ale to už máme zažité z předchozích návštěv Ameriky.

 

Kostarika - 1.den (Alajuela)

Ráno jsme na letiště vyrazili už v 6 hodin a celkem rychle a v pohodě dosedli na letište Juan Santamaria v hlavním městě Kostariky - San Jose. Půjčení auta dopadlo podobně jako v loňském roce v Salt Lake City. Nakonec jsme vyfasovali o něco větší ale zase starší fáro než jsme chtěli - Daihatsu Terios. Fotbal jsme dnes sledovali jen na mobilech nebo přes výkladní skříně obchodů. Zápas Argentina vs. Švýcarsko jsme, po ubytování ve Villa Pacandé na okraji městě Alajuela, chytře opustili těsně před koncem prodloužení, takže jsme rozhodující gól samozřejmě neviděli. Poprvé jsme na oběd zašli do místní Sody (rychlé občerstvení pro domorodce) a slušně se najedli za přijatelnou cenu (večer jsme v supermarketu zjistili, že ceny potravin jsou tady poněkud vyšší než u nás). Odpolko proběhlo učením se názvů místní fauny v ZOO AVE, odkud jsou ve fotogalerii první obrázky: https://draconus4.webnode.cz/fotogalerie/kostarika-2014/  

Večer jsme vyjeli asi 2 km směrem na sopku Poas, odkud bylo krásně vidět na celou aglomeraci v okolí hlavního města. Stmívá se tady kolem šesté hodiny večer. Teď je chvilku po deváté hodině a už se nám chce spát...

 

Kostarika - 2.den (Alajuela - Uvita)

V noci jsme se celkem pravidelně probouzeli. Američanky, které s námi sdíleli bydlení, se pěkně dlouho vykecávaly a  vstávaly už někdy kolem páté ráno .... Cestou na snídani na mě na zahradě zaútočil motýl, až za chvilku, po dalším náletu jsem rozeznal, že to je kolibřík. Jsou opravdu malincí. Po snídani jsme se s naším postarším Daihatsu vyšplhali až do výšky 2500 m.n.m., kde se nachází sopka Poás. Sluníčko u snídaně nás navnadilo, že by mohlo být něco malinko vidět i přesto, že je období dešťů a do kráteru je vidět jen vyjímečně. To platilo i dnes. Vše bylo dokonale skryto v mlze, kterou by mohl závidět i rákosníček. Nebyl vidět ani hlavní kráter s jezírkem, ani vedlejší laguna Botos - škoda - tak jsme si dali jen hodinový okruh horským mlžným lesem (fotit se vůbec nedalo). Náladu jsme si jeli spravit do La Paz Waterfall Gardens. Tam už jsem se s foťákem vyřádil. Nejvíc mě to bavilo v Aviariu, kde byla většina ptáků volně puštěna (tukan na rameni...). Pár fotek jsem pořídil i u krmítek s kolibříky (ty se mi po dnešku líbí nejvíc). Odpoledne se nám ukázala opravdu deštivá Kostarika. Celou cestu na JZ země hustě lilo. Do cíle dnešní cesty - městečko Uvita na pobřeží Tichého oceánu jsme se dostali až za tmy. Ubytování jsme našli v džungli nad městem (dřevěná otevřená chata Cascada Verde). Z lesa se ozývají především žáby, ale už jsem zaslechl i datla a další druhy ptáků, které neznám. Už jsme celkem aklimatizovaní - našli jsme i slušnou značku místního pivka (Imperial). Holubovi je tady teplo. Ale teď kolem 21:30 (doma je 5:30 ráno) se už ochlazuje na příjemnou teplotu.

 

 

Kostarika - 3.den (Uvita - Sierpe - Drake Bay)

Spaní nám pořád ještě nejde jako doma, i když si protahujeme večerku, abychom se už srovnali. Probudili jsme se někdy po páté hodině a protože právě svítalo, tak jsem šel na obhlídku naší lesní ubikace. Chvíli jsem čistil foťáky a taky sledoval jak dopadne semi Wimbledonu mezi Kvitovou a Šafářovou (online přenos na netu(. Holub vydržel v posteli až do sedmé, ale pak už ho to taky nebavilo. Tak jsme si dali ke snídaní zbytky, co jsme měli v autě (sýrový housky a banány), které jsme zapili džusem. Protože jsme měli před odjezdem do Sierpe víc než hodinu času, vrátili jsme se asi o 7 km zpátky na sever na pláž Playa Hermosa, která se nachází mezi dvěma letovisky - Dominical a Uvita. Volba to byla skvělá. Čistá dlouhá pláž s černým jemným pískem a mírným pozvolným přístupem, na kterou ještě k tomu krásně svítio sluníčko skrze naklánějící se palmy byla dokonalá. Pod palmami se mi podařilo ulovit i několik fotek leguánů. Asi po hodině blbnutí jsme museli nasednou do auta a přemístit se do Sierpe, brány poloostrova Osa. Tady jsme zanechali na hlídané zahradě naše Daihatsu a pokračovali do zátoky Drake Bay lodí. Přímo nad restarací se promenádovali v koruně stromů tři papoušci Ara Arakanda (ty červeno - modří). V Sierpe jsem málem osiřel, protože Holuba málem sundali popeláři. Pytel, který se snažili hodit na korbu náklaďáku, přeletěl a těsně minul Holuba, v klidu kráčejícího po druhé straně ulice. To nebyla jediná jeho dnešní nehoda... V lodi si vedle něho sedla pořádná macatice, která si při zatáčení doleva na Holubovi pravidelně ustlávala. Po půlhodinové projížďce deltou řeky Sierpe, se před námi otevřel širý Tichý oceán. Přivítal nás pěkně bouřlivě. Kapitán Alex musel mezi vysokými vlnami asi 10 minut manévrovat, než se mu podařilo vzdouvající vlny překonat. Za tu dobu jsme byli všichni v loďce mokří jako myši. Nádhernej neplánovanej zážitek - tanec na vlnách. Drake Bay nás přivítala parádním slejvákem, takže nám ani nevadilo, že jsme se zmáchali ještě při vystupování z lodi na břeh (žádné molo - pěkně rovnou na pláž s plnou polní). Do Cabinas Manolo nás dovezl zaměstnanec Sergio, který je původem z Barcelony. Při příjezdu jsme se dozvěděli, že máme "lucky day", neboť probíhá rekonstrukce a my dostali lepší pokoj bez připlácení. Původní patrové postele bez koupelny nahradil dvoupokoják s koupelnou a terasou na zahradu. Jako bonus je na zahradě strom Liči, na který se slétají Ara Arakanda z celého okolí. Zitra si na ně pořádně počíhám. Odpolko jsme se šli projít po zátoce, vykoupat a zjistit, kde se tady sleduje fotbal. Plán na další dny je už jasny... pátek: výlet na koních; sobota: NP Corcovado (pěší okruh za zvířaty); neděle: šnorchlování u ostrova Isla de Caňo.

 

Kostarika - 4.den (Drake Bay)

Po vydatné snídani nás na terase čekal domorodec Melbe, který měl mít dopoledne na starosti nás dva a ještě své koně. Protože jsme se měli brodit i řekou, tak jsme na jízdu vyfasovali holínky. Koníčci na nás čekali hned za plotem - pro Holuba hnědák pro mně bělouš. Chudáci, když nás uviděli, tak udělali Baňo (španělsky záchod) - to udělali cestou ještě několikrát. Projížďka vedla většinou korytem řeky Rio Aqujitas. Koně měli cestu perfektně naučenou, takže se vyhýbali hlubším místům. Jen Holubův hnědák byl trošku umíněnější, takže se mu občas nechtělo dál nebo se vydal na druhou stranu, než jsme měli jít. Průvodce Melbe neuměl anglicky, ale hodně lámanou španělštinou, rukama a nohama jsme se jakžtakž domluvili. V půli cesty jsme se vyšplhali až k pěknému vodopádu schovanému v džungli. Melbe říkal, že se můžem i vykoupat, ale skončilo to jen lehkým ošplíchnutím. Kapky z vodopádu nás i tak pořádně navlhčili. Odpolko jsme trochu proflákali u fotbalu Bra vs. Col. Já naháněl s foťákem tukana, zkoušel jsem za letu fotit supi. Arám se moc létat nechtělo. Když je vidím letět, tak u sebe pro změnu nemám foťák. V programu máme i poznávání místní kuchyně - každý den máme nějakou místní specialitu. Včera se podávala ostnatá ryba s opečenými kousky banánu. Dneska jsme si skvěle pochutnali na hovězích nudličkách s rýží a chipsy. Náladu nám trošku pokazilo sdělení, že díky vysokým vlnám se zítra nedostaneme do výzkumné stanice Sirena ani na šnorchlování u ostrova Caňo. Kapitány lodí podezřívame, že je to spíš kvůli tomu, že zítra hraje Kostarika a nikam se jim nechce. Nás to ale nerozhodilo, dáme samostatný výlet na okraj parku. V hospodě, do které se zítra chystáme fandit s místňakáma už máme rezervované židličky - u dnešního fotbalu jsme tam byli téměř sami. Číšník nám na oplátku podrží místa na zítřek.

 

Kostarika - 5.den (Drake Bay)

Místo plánovaného vstávání před pátou hodinou raní, jsme si vklidu přispali a na snídani došli před osmou. Zanesli jsme prádlo na vyprání, protože už nám docházela použitelná a hlavně suchá trička. Dopoledne jsme si udělali procházku džunglí, kterou lemoval Tichý oceán. Vlny byly opravdu dneska velmi vysoké. Místňáci nám potvrdili, že to tady normální není. Dokonce někdo i surfoval. Ze zvířat jsme viděli Ary, pár dalších ptáků a na chviličku jsem zahledl baziliška. Ten ale rychle zmizel. Vrátili jsme se asi po třech hodinách totálně spocení a po deseti kilometrech  ve vlhkém pralese celkem unavení. Stihli jsme tak i druhý poločas Arg vs. Bel. Po obědě blyl akorát tak čas vyrazit do hospody kouknout se jak Kostaričani fandí svému nároďáku. Ze začátku jsme si ani neměli kam sednout. Když jsme viděli jak si další nešťastníci berou prázdné bedny od piva, tak jsme je použili taky. Mají tady zajímavý zvyk: když někomu upatdne láhev na zem, tak mu aplauduje celá hospoda - kyž se láhev rozbije tak je fandění ještě hlasitější. Fanoušci byli rádi i za remízu a po prohraných penaltách svému týmu zatleskali. Po takovém fotbalu co byl dneska k vidění, by byl u nás trenér donucen rezignovat... tady se tleskalo. Po návratu na ubytování jsme chtěli zkusit trik na Ary a vyfotit je za letu. Věděl jsem směr, kterým odlétají, Holub je měl zlehka vyplašit. Ary si ale dělají co chtějí. Než došlo na plašení, tak se zvedly a odlétly přesně na druhou stranu než jsem čekal potvory. K večeři byl kuřecí steak a jako příloha dužina z kořenů palmy. Ještě lepší pak byla zpráva, že zítra konečně vyrazíme do NP Corcovado (takové kostarické Serengeti). Je devět hodin a už se nám zase klíží oči. Zítra by mělo být o hodně víc fotek...

 

Kostarika - 6.den (Drake Bay)

Celou noc lilo jako s konve. Pršelo i po snídani, takže plánovaný odjezd do Corcovada se pozdržel asi o 0,5 hodiny. Vyrazili jsme s lodí pořád za lehkého deště směr výzkumná stanice La Sirena. Alespoň jsme vyzkoušeli pláštěnková ponča. To, že jsem ihned po usednutí do lodě začal potřebovat na záchod nebylo to nejhorší. Po vyjetí na otevřené moře se ukázalo, že oceán ještě není úplně v klidu, jak nám tvrdili... Házelo to s námi ze strany na stranu tak, že jsem měl problém udržet se oběma rukama sedačky. Střídavě na nás ještě dopadal dopadal déšť. S udržením čehokoliv jsem měl vůbec problém. O chuti jít na záchod už jsem se zmínil. Poté se přidal i boj o snídani. Hrdinně jsme to ale zvládli (nikdo potupně nevrhnul), a snídaně v nás zůstala. V NP Corcovado jsme strávili celkem pět hodin. Pomalu jsme procházeli po vyšlapaných cestičkách a společně s průvodcem Javierem se snažili zachytit zvuky zvířat. Viděli jsme: 4 druhy opic, Ary, nosála aguti, coati, trogony, jelena,kajmana, krokodýla, ještěry a mraky hmyzu. Cesta zpět už byla klidnější. Odpoledne jsme strávili důkladným odpočinkem - stejně zase po chvilkách pršelo. Večeři jsme si tentokrát vybírali - Holub měl biftek, já si dal rybu s rýží. Zítra je na programu šnorchling (žraloci, manty, želvy). A když budeme mít kliku, tak možná uvidíme i zpívající velrybu Keporkaka. Ty právě do této oblasti připlouvají.

 

Kostarika 7.den (isla de Caňo - Quepos)

Noc opět propršela, ale ráno jsme se probudili a po dešti ani památky (slunce pěkně pražilo). Asi hodinu trvala cesta lodí na ostrov Isla de Caňo, kde jsme měli šnorchlovat u korálových útesů. Moře bylo úplně klidné a loď na vlnkách se skoro nehla. Cestou se 4x změnila barva vody. Nejprve byla v přístavišti zbarvená do hněda, na volném moři zezelenala, poté se stala tmavě modrou a  nakonec u ůtesů byla krásně tyrkysová. V blízkosti útesů na ostrově byla i nádherná pláž. Při šnorchlování jsme viděli velká hejna malých ale i větších pestrobarevných rybek. Jako bonbónky jsme zahlédli i velké mořské želvy a útesové žraloky. Manty se nám neukázali. Slaná voda malinko zahýbala s mým žaludkem, proto jsem druhé šnorchlování vynechal a na zmíněné pláži na ostrově do sebe dostával obyčejnou vodu. Cestou zpět kapitán asi deset minut pronásledoval Keporkaka (velryba). Dokonce jsme zahlédli i jeho ocasní ploutev. Tyto velryby dokážou celé vyskočit z vody a ještě se přitom převracet. V září jich býva v této lokalitě asi 60. Oběd proběhl jako piknik na pláži (Playa San Josecito). Po návratu ze šnorchlování jsme se další lodí dopravili do Sierpe. Vyzvednutí auta proběhlo bez problémů a rychle. Dojeli jsme podle plánu až do Manuel Antonia, kde se nachází další národní park. Píšu s denním zpožděním, za což může večerní návštěva místního kulturního zařízení, kde se nám docela zalíbilo... Holub po týdnu pobytu v Kostarice zjistil, že pivko v láhvi má objem 0,350 ml a ne půl litru jako u nás.  Po návratu se mi už nechtělo nic psát.

 

Kostarika 8.den (NP Manuel Antonio)

Po zjištěných informacích jsme ráno nikam nespěchali, protože tento park má být hodně orientovaný na turisty a celkem přelidněný. Taky že byl. Na to jak je tento park malý, tak se v něm každý den pohybuje spousta lidí. Měli jsme štěstí na průvodce, který nám o zvířatech a rostlinách v parku říkal mraky zajímavostí a ukazoval i pidi zvířata jako pastelově zbarvené kobylky. Viděli jsme: lenochody dvouprsté i tříprsté, kotuly, nosály, arassari pestré (druh tukana), kobylky, netopýry, leguány, jedovatého křovináře ostrnitého, kolibříky... Část parku se renovuje. Prošli jsme si vše co bylo přístupné, vykoupali se na pěkné pláži (na Holubův batoh zaútočil troufalý nosál - bez rozpaků strčil nos dovnitř a snažil se najít něco k snědku) a ve 12 hodin jsme zamířili sledovat semifinále fotbalu Bra vs. Ger. V baru nikdo nefandil Brazilcům, tak v něm panovala velmi dobrá nálada. Po nářezu, který Brazilci dostali, následovala poznávačka města Quepos, které těsně sousedí s NP Manuel Antonio. Koupili jsme pár pohledů, tak je snad co nejdřive pošleme. Zítra nás čeká přesun přes NP Carara na pláže v západní části poloostrova Nicoya v provincii Guanacaste.

 

Kostarika 9.den (Manuel Antonio - NP Carara - Playa Sámara)

Od rána svítilo sluníčko. Po hodině jízdy na sever jsme vysedli na parkovišti NP Carara, který má být rájem pozorovatelů ptactva. Hned na parkovišti nás přivítalo pár leguánů (ne moc velkých), V parku jsme viděli neobyčejné množství zvířat: milióny mravenců, stovky jedinců hmyzu podobného naším "hovadům", které nás po celou dobu pekelně obtěžovali, 53 malých ještěrek stejného druhu, jedno aguti a 2 ptáky (jeden pěkný dravec). Za celou dobu jsem udělal pouze jednu fotku (dravec). Asi jsme měli fakt smůlu, protože dvojice, která šla s průvodcem neviděla také nic pořádného. Průvodce byl rád za radu, kde jsme viděli auguti.... Vypadal hodně zoufale. O hodně lepší to bylo na mostě přes řeku Tárcoles, kde vystavovali američtí krokodýli. Nad hlavami nám vytrvale kroužili dravci, takže tam jsem si s foťákem celkem užil. Holubovi foťák vypověděl službu, a teď vybírá na internetu, co si bude pořizovat. Z provincie Puntarenas jsme se posunuli na poloostrov Nicoya, který leží v SV cípu Kostariky v provincii Guanacaste. Do cíle v Sámaře, která se nachází zhruba v polovině západní časti tohoto poloostrova, jsme se dostali kolem páté hodiny. Bez předchozí rezervace se nám hned na první pokus podařilo najít pěkné ubytování v hostelu El Cactus. Na zahradě máme i bazén (teď v něm plave asi 15 cm velká ropucha). Kromě nás zde bydlí už jenom skupinka asi 8 francouzek ... Protože jsme díky sledování "skvělého" fotbalu Arg vs Ned přijeli těsně před setměním, stihli jsme pouze rychle omrknout pláž, zajít na véču a 2 pivka.

 

Kostarika 10.den (Sámara, Puerto Carrillo)

Dneska budu hodně stručný. Celý den jsme věnovali odpočinku. K tomu jsme si vybrali nedalekou pláž playa Carrillo. Ta je lemována úzkým pruhem palem, které poskytují alespoň trošku stínu. Teploty ve stínu dosahovaly asi 35 stupňů. Na oběd jsme si zajeli do blízké vesnice. Tak pomalou obsluhu jsem ještě nikde neviděl. V sodě byly 4 stoly a servírka se stejně pohybovala rychlostí umírající želvy. Málem jsme umřeli žízní. Večer to bylo o poznání lepší. Po sledování soumraku nad zátokou jsme narazili na mexickou restauraci. Ne že by nám zatím v Kostarice nechutnalo, ale tady bylo jídlo skutečně prvotřídní (Holub: burrito; já: sálát v misce z tortilly). Dnešní zápisek jsem začal psát na zahradě u bazénu, ale vyhnali mě tam odsud pidi mravenci, kterým jsem pravděpodobně narušil teritorium.

 

Kostarika 11.den (Sámara - Playa Panamá - Liberia)

Stejně jako včera se nic moc zajímavého nestalo. Kolem osmé hodiny jsme vyrazili na sever podél pobřeží polostrova Nicoya. Asi na tři hodinky jsme zakotvili u krásné a čisté pláže Panamá v zálivu Papagayo. Nebyli tam téměř žádní lidé. Kromě koupání jsme i trošku četli a věnovali se plánování dalších úseků cesty. Dvoudenní lenošení a polehávání po plážích zítra přerušíme a zamíříme do hor. Když se kolem jedné hodiny začalo dělat nesnesitelné vedro, tak jsme vyrazili směrem k metropoli severní Kostariky, do města Liberia. Je to na místní poměry celkem velké město. Zajímavých věcí tady moc není. U náměstí stojí ošklivý modernistický kostel. My se usadili na námku a sledovali místní kluky, jak trénují na skateboardu. Taky jsme se poohlédli po poště, takže se zítra pokusíme odeslat pohledy. Guanacaste a zejména poloostrov Nicoya vypadají trochu odlišně než zbytek Kostariky. Všudypřítomné lesy, tady občas střídají pastviny z hovězím dobytkem. Celkově se nám zdá, že zde vládne sušší podnebí, neboť i v období dešťů, které tady právě teď vládne, jsou stromy míň zelené než na jihu. I řečiště místních toků jsou poněkud vyprahlé.

 

Kostarika 12.den (Liberia - NP Volcán Tenorio - Santa Elena)

V Liberii ráno svítilo Slunce a my jsme se přesunovali na jih po silnici jménem Interamericana. Ta se asi na 50 km úseku opravovala. První zastávku jsme udělali na úpatí sopky Tenorio. K parku vede pouze 10 km dlouhá polňačka - pěkně děravá. Tento úsek nám trval asi 45 minut. Do řeky Rio Celeste se zde vylučuje síra a uhličitan vápenatý, což způsobuje, že voda v řece blankytně zmodrá. My měli smůlu na počasí. Vydatný déšť zjemnil účinky chemických procesů a modrou barvu jsme neviděli. Jako slaboučká náplast byl o hodně mohutnější vodopád. Do galerie jsem si půjčil 2 obrázky, jak to tam vyadá, když neprší. Cesty okolo řeky byly po dešti pořádně nacucané a podle toho vypadali i naše boty. Teď večer naštěstí už uschly. K cíli dnešní cesty, městu Santa Elena v pohoří Tilarán vedla také pouze šotolinová cesty (30 km). Byla o poznání rovnější než k Riu Celeste. Při stoupání se nám v serpentínách naskytly nádherné pohledy směrem k pobřeží Guanacaste, kde jsme v dálce zahlédli i obrovské turistické lodě, kotvící v zálivu. Zítra razíme na průzkum mlžného lesa do rezervace Santa Elena.

 

Kostarika 13.den (Rezervace Santa Elena)

Šest kilometrů od města Santa Elena se nachází stejnojmenná rezervace, která má za cíl chránit unikátní území horského mlžného lesa. S průvodcem jsme zahájili procházku asi v 7:30. I přesto, že nepršelo, tak v lese bylo znát že je zde velmi vlhko. Neustále na nás dopadaly kapky ze stromů - docela sranda uchránit foťák jažtakž v suchu. Každy strom byl obrostlý mnoha epifytickými rostlinami. Probíhá zde závod o životodárné slunce, proto zde stromy a rostliny rychle rostou a dosahují majestátních výšek. Procházeli jsme po území odkud voda odtéká jak do Karibiku tak do Pacifiku. Viděli jsme i spoustu droboučkých orchideí. Celá prohlídka trvala asi 3 hodiny. Na oběd jsme šli s cílem vidět finále MS ve fotbale. Narazili jsme na bar s názvel Amigos - to naznačovalo, že by tam mohli mít i telku. Když jsme vešli všechno vypadalo ještě líp. Velkých obrazovek bylo několik, dokonce i plátno. Náladu mi kazilo jen to, že drtivá většina fandila Němcům a ještě k tomu v jejich dresech. Po špatném konci zápasu jsem si zašel do jedné zahrádky fotit kolibříky. Trošku mrholilo a nějak se mi v tom počasí nedařilo "chytat" je za letu. Tak alespoň přibylo pár statických fotek. Po kolibřících jsme zašli ještě do serpentária, omrknout hady, žáby a bazilišky. Ti se mi v přírodě nějak vyhýbají. Zítra zamíříme do korun stromů na zavěšené mosty.    

 

Kostarika 14.den (Santa Elena - Selvatura park)

Na okraji rezervace Santa Elena se nachází jeden z místních adrenalinových parků. Strávili jsme v něm asi 6 hodin a úplně zapomněli, že taky potřebujeme jíst. Začali jsme opatrně - procházkou v horních patrech stromů po zavěšených mostech (celkem jich bylo 8). Džungle z této perspektivy vypadá úplně jinak než ze země. I když jsme se pohybovali místy až 35m vysoko, žádné závratě jsme nepociťovali. Jak už je tady v horách obvyklé, celou cestu jemně mrholilo. Asi po 1,5 hodině procházky po mostech jsme opět sestoupili na zem a šli se podívat na zvířátka. Nejdříve to byli opět moji oblíbení kolibříci. Kolem nich se motali i nosálové. Dalším pavilonkem byli hadi, ještěři a žáby. Některá terária u nejedovatých druhů nám průvodce otevřel, takže jsem si konečně mohl vyblejsknout i baziliška. Mezi zvířaty jsme přemýšleli i o největší místní atrakci. Nazývají ji canopy. Jsou to natažená ocelová lana mezi platformami, na nichž se jezdí pomocí kladky. Viděli jsme odvážlivce z visutých mostů jak si to nad korunami stromů slušnou rychlostí svištěli. Nakonec jsme neodolali a tuhle "atrakci" dali. Nohy se mi klepaly jen na první platformě - pak už to byla paráda - ukázka: www.youtube.com/watch?v=0CGOyiM4cKI   Nejdelší z 13 lan měřilo kilometr a v nejvyšším bodě bylo 145m nad zemí. S mým odporem k výškám to byl překvapivě super zážitek. Umocněný byl i tím, že střídavě pršelo, takže do nás kapky při jízdě slušně bubnovaly. Na oběd jsme se dostali až po 16 hodině. Číšník na nás překvapivě koukal, že si chceme dát polevku i hlavní jídlo. Poté co přinesl nejprve hlavní jídlo, jsme pochopili proč. Rýže s masem na mém talíři bylo minimálně pro dva. Popral jsem se s tím ale úspěšně. Poté ještě následoval kotel rajské polévky s tortillami. I tu jsem úspěšně zdolal. Má to jeden negativní dopad. Vůbec nemám chuť jít večeřet. Holub je na tom stejně.

 


Kostarika 15.den (Santa Elena - La Fortuna)

Dnes nám Kostarika naplno ukázala, co znamená období dešťů. Od rána prší. Měli jsme naplánováno objet jezero Arenal severozápadní cestou, odkud jsou na jezero a sopku Arenal nádherné výhledy. Kvůli neustávajícímu dešti jsme neviděli téměř nic. Po příjezdu do města La Fortuna, které se nachází na úpatí vulkánu Arenal, není po tomto majestátním sopečném kuželu ani památky. Vše je zahaleno v hustých mracích. Ubytováni jsme asi 2 km za městem. Máme v koupelně dokonce i vanu. Z oken by měl být přes zahradu i parádní výhled na sopku. Ale zatím nic. Doufám, že se to podstatně zlepší. Cituju Holuba - mám napsat: "Chčije a chčije"!!! Letí pozdrav domů - jsme a zdraví a náladu máme pořád dobrou (pivko se chladí v koupelně).

 

Kostarika 16.den (Caňo Negro, vodopády Arenal, lázně Baldi)

Kvůli nepříznivému počasí jsme se už večer museli rozhodnout, co dnes budeme dělat. Vyjímečně jsme se neshodli... Mě to táhlo za zvířaty a Holub si chtěl počkat, jestli sopka náhodou nevykoukne. Za zvířaty jsem se vydal s ještě asi dvaceti spoluturisty z USA, Izraele a Nizozemska do přírodní rezervace Caňo Negro, která se nachází na hranicích s Nikaraguou. Rezervace se rozkládá okolo řeky Rio Frío - je to ráj pro milovníky vodního ptactva. Ještě před příjezdem k řece jsme udělali krátkou zastávku. Důvodem byla stanice, kde chovají leguány. K vidění byly opravdu mohutné a krásně vybarvené exempláře. První zvíře, které jsem po vystoupení z auta u řeky uviděl, byl bazilišek (samička). Ihned jsem věděl, že se mi tady bude líbit. Na řece Rio Frío jsme strávili zhruba 3 hodiny. Foťák jsem skoro nezastavil, dokonce jsem musel poprvé měnit baterku. Opravdu bylo na co se dívat (viz fotky). Kolem čtvrté hodiny jsem byl zpět, abych zkontroloval Holuba, jestli se na sopce neztratil. Když jsem uviděl sušící se pláštěnku (já ji dneska nemusel ani vyndat), pochopil jsem, že už je na ubytku a že pršet asi hned tak nepřestalo. Holub se došel podívat na vodopády pod Arenalem a pak si nechal ukázat lázně Baldi s horkými prameny. Déšť konečně ustal asi kolem jedné hodiny odpoledne a zatím to drží. Po vulkánu ale stále ani památky... Musí se ukázat zítra, protože my už zamíříme ke Karibiku!!!

 

Kostarika 17.den (La Fortuna - Manzanillo)

Odpoledne sice pršet přestalo, ale v noci se déšt znovu vrátil. Za tři dny jsme Arenal ani nezahlédli a v trošku ponuré náladě se začali přesouvat na karibské pobřeží. Vypadalo to, jako bychom si déšť vezli sebou, protože lilo celou cestu. K tomu musím připočítat ještě zacpané silnice, takže cesta nám vůbec neubíhala. Udělal jsem ještě pár fotek leguánů z chovné stanice, kde jsem byl už včera. Do Manzanilla, které dělí od Panamy pouze přírodní rezervace, jsme dorazili až odpoledne. Nakonec jsme našli ubytování asi 30m od pláže. Z okna vidíme na Karibik. Super zpráva je, že neprší - konečně.

 

Kostarika 18.den (Manzanillo)

Ráno nás probudil déšť, takže jsme se vstáváním nespěhali. Pršet přestalo asi v 11 hodin. Místo procházky po rezervaci Gandoca - Manzanillo jsme zamířili do místního centra, které se jmenuje Puerto Viejo de Talamanca. Je to taková ospalá díra - v poledne ještě nebyly otevřené některé hospody. Za půl hodiny jsme si toto městečko prošli, dali si oběd a zamířili zpět do Manzanilla. Odpolko jme se věnovali důkladnému odpočinku... a čtení. Večer se ukázalo i sluníčko, které vykouzlilo docela pěkný západ nad Karibikem.

 

Kostarika 19.den (Manzanillo, Rezervace Gandoca - Manzanillo)

Dopoledne jsme měli vyrazit ještě se dvěma Američany, kteří tady s námi bydlí, rybařit na moře. Tato akce z neznámých důvodů nedopadla, tak jsme si udělali procházku do rezervace Gandoca - Manzanillo. Po dešti byla vyšlapaná cestička  kluzká a vody opravdu hodně. Pravá džungle - museli jsme jít opravdu opatrně. Desetikilometrová trasa nám trvala asi 5 hodin. Bláto jsme měli i za ušima. Hned na začátku rezervace se nacházejí 3 krásné skryté pláže. Počasí se už trošičku umoudřilo a celé odpoledne svítilo sluníčko. K večeři jsme měli kousky mečouna s rýží.

 

Kostarika 20.den (Manzanillo)

Na patnactikilometrovém úseku mezi Puerto Viejem a Manzanillem se nachází 5 zátok s plážemi. Nám se vzhledem k počasí podařilo podívat na jedinou - Playa Uva. Nebylo na ní moc lidí - občas poprchávalo. Před čtvrtou hodinou jsme si domluvili návštěvu záchranné stanice pro papoušky Ara. Tady na karibském pobřeží žije druh Velký Ara zelený. Stanice je umístěna na kopci, obklopená údolím, a proto jsme viděli i několik druhů tukanů, letící amazoňany a další papoušky. K večeři tady u Karibiku baštíme pořád ryby - pohublí domů rozhodně nedorazíme...

 

Kostarika 21.den (Manzanillo - Cartago)

Tento den byl tranzitní. Odpoutali jsme se od karibského pobřeží a zamířili do města Cartago v údolí Orosí. Město se nachází pod sopkami Irazú a Turrialba. Po kratším hledání jsme našli i ubytování - na okraji města s pěkným výhledem na údolí. Hned po příjezdu jsme rozložili vyprané věci, které nám u Karibiku za dva dny neuschly. Tady stačily dvě hodiny - konečně nám vyschly i pevné boty. Pokoušeli jsme se udělat i něco se sandály, protože když si je v autě sundáme, tak se tam nedá vydržet...

 

Kostarika 22.den (Irazú, Poás, Alajuela)

Sopky nás opracdu nejí v lásce. Neviděli jsme Arenal, dne jsme vyjeli i na sopku Irazú, ale ani tam jsme neměli štěstí. Prý už je víc jak týden zahalena do mraků. Zkusili jsme ještě jednou Poás, ale ten se prý neukázal už tři týdny - fotky si alespoň pro ilustraci vypůjčím. Jsme ve stejném hostelu jako první den v Kostarice - Villa Pacandé na okraji Alajuely. Pomalu se chystáme na zítřejší odlet